Twisto - Získejte 300 Kč za registraci

Kdyby Česká televize alespoň lhala!

Ano, to bych byl spokojen. Mohl bych totiž podpořen životní zkušeností odhadnout tendenci, ideový záměr, oblast, kde je mi něco zastíráno a nebo předstíráno. Tímto logickým postupem bych mohl dojít k závěru, že se jedná o jakousi formu transparentnosti. Pochopitelně trochu vzdálené od objektivity, ale s jedním pevným a tím i srozumitelným úhlem pohledu.  

Nic takového však ve zpravodajství České televize nenacházím. Jsem spíše konfrontován s amatérstvím různorodého stylu a mediálního barbarství jehož výsledkem je desinformace diváků. A to ještě v takové prazvláštní divadelní formě. Většina vystoupení reportérů a reportérek však nedosahuje ani úrovně ochotnického divadla a tím ještě přispívají k ještě větší nevěrohodnosti zprostředkovaných informací.

Pochopitelně, že z tohoto pohledu vynikají vystoupení pana Karase. Hlavně v krizových oblastech, kdy jeho pokusy vystoupit ve zpravodajském dramatu budí obavy, zda nemá možná astma, či jinou těžkou chorobu. Já se to však nedomnívám a tak mne vždy docela pobaví. I když v jeho poslední roli jsem měl docela strach, že mu dojde dech. Bohužel nedošel, opět špatný konec dramatu.

Přiznám, že přes veškerou mou otrlost a zkušenost bych asi nezvládl být jeho kameramanem. Pracoval jsem totiž celý život ve zpravodajství a ne v zábavných pořadech. A když už se o tom zmiňuji, tak by taková redakce zábavných pořadů bylo to správné místo, kde by se rádoby reportérky a reportéři mohli cítit jako doma. Určitě by se také tím mohli vyhnout neutuchající kritice nespokojených diváků, kteří cítí potřebu být informováni a ne baveni.

Není už pochybnosti o tom, že se zpravodajství České televize stalo obětí mediálního trendu, který jen barvitou bezobsažností bojuje o přízeň diváků. V této souvislosti nemám moc velké obavy, že by televizní tvůrci byli v nějaké přímé spojitosti s politickou elitou. Není toho zapotřebí. Dobrovolně plní roli neškodného hlupáka, který odvádí po vzoru bulvárních médií pozornost občanů od věcí podstatných.

Od problémů, které opravdu naši společnost tíží a které bychom s plnou odpovědností měli řešit. Místo toho v nejhorším případě zinscenuje Česká televize nějakou zábavnou diskusi, která by měla občana přesvědčit, že se něco děje k jeho dobru. Opak je pravdou. Barvitou a mnohdy plamennou diskusí nějakých „expertů“ je vždy docíleno jen toho, že se o nějakém problému řeční, ale bez toho, aby se dospělo ke skutečnému řešení.

A tak se zpravodajství České televize stává jen alibistickým jevem, který má dokazovat rozmanitou svobodu slova v našem veřejnoprávním médiu. Hlavní je, že to uspokojí profesionální nevědomce v Bruselu, kteří práci pana ředitele Dvořáka nejen posvětí, ale i ocení. Vždyť přeci o nic jiného nejde. Jenom dokázat, že naše společnost si vytvořila zákony a morální hodnoty, podle kterých je možno bez obav převádět milióny na privátní konta a ničit kulturní duch národa, aniž by tím byla porušena idea demokracie a svobody. Jsou lidé, a já mezi ně patřím, kteří tento vývoj považují ze společenskou dekadenci.

Je nutno také počítat s tím, že veškerá mediální struktura podléhá ekonomickým zákonům zisku a logicky tím nemůže plnit výchovnou roli, jak by jeden očekával. Je smutné, že tomuto trendu podlehla i Česká televize. Tragické je však to, že v jejím případě se nejedná o dosažení zisku, který by umožňoval její hospodářské bytí, ale jen o soukromé zisky tvůrců, respektive vedoucích a odpovědných pracovníků.

Je tedy více než očividné, že se jedná o zpronevěru veřejných peněz, o privátní obohacování se na úkor občanů. Vše však pod rouškou zákona a pod ochrannou rukou politiků, kterým tato úloha veřejnoprávního média plně vyhovuje. Problém je v tom, že naši legislativní ochránci a politici si povýšili zákon nad morálku. Mají k tomu dobré důvody, protože to upevňuje jejich pozice. Tragické pak je, že společnost pomalu tento stav a hlavně úlohu veřejnoprávní televize bere jako nutné zlo mocenského systému.

Bohužel jen lidé mé generace v tom spatřují určitou analogii s dobou minulou. Vždy se ale najde sdostatek těch, kteří názory podobné mým, s dostatečnou dávkou demagogie odmítají a neváhají je označit za touhy nastolit předešlí režim. Opak je pravdou, nepřeji si nic jiného než, aby k podobnému vývoji právě nedocházelo ve jménu demokracie a svobody.

S určitým sarkasmem k tomu mohu jen podotknout, že odpůrci asi počítají s tím, že v podstatě to bude sama příroda, která nepříjemné kritické hlasy umlčí. Hlasů ze záhrobí se nebojí. Jsou to nevěřící pragmatici a mají pravdu. Jsou to také tvrdí mediální obchodníci, které oslinila nadvláda kapitálu a politická moc. Vědí velmi dobře, že s pomocí těchto sil dokáží pošlapat kulturní hodnoty, které jsou základem společenské morálky. A ta je to jediné čeho se bojí. Doufám alespoň.

Autorem článku je Michal Kotyk, vyšlo na blog.idnes.cz

Doporučujeme také:

Nepotřebujeme veřejnoprávní média

Česká televize? A není to spíš bruselská televize?

Piráti jsou úplně mimo

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *